Vloni na podzim jsem se rozhodla, že získám KOULI.
Ať to stojí, co to stojí.
KOULI POTŘEBUJU!
Trocha kontextu…. co je to KOULE?
Jsem běžec. No, spíš “běžec”. Pravda je někde mezi. Pravidelně se potácím venkem tempem pod 7 minut na kilometr. Když už nemůžu, zastavim, utřu pot z čela, hodím důležitý pohled na hodinky ve stylu “dneska se mi ten půlmaraton povedl”, kochám se chvíli obdivnými pohledy okolí…. a pak se odbelhám domů.
A když už jsem ten běžec, tak se pravidelně účastním závodů. Nejraději mám RUNTOUR.
RUNTOUR je zdrojem KOULE. KOULI totiž dostanete, když se stanete Zlatým Runtour Masterem, neboli když odběháte všechny závody sezóny (myslím, že může jeden chybět).
Zlatý Runtour Master dostane zlatou KOULI. Dobře, není zlatá, asi ani pozlacená, ale nejde o barvu, jde o tvar. KOULE.
V podzimním nadšení jsem se přihlásila na všechny “desítky”. Měli to ve výhodném balíčku a šetřit se musí.
V zimě jsem celkem poctivě trénovala, i závod na 8 km jsem si zaběhla – no, KOULE už byla skoro doma.
Ale pak přišla korona…. no, korona. Je pěkné se moci na něco vymluvit, pravdou je, že v době roční závěrky bych se stejně minimálně dva měsíce válela doma a nic nedělala…. ale kvůli koroně jsem prostě vypadla z tempa.
Vidina KOULE se začínala rozplývat.
Zkrátím to, možná se těch 10 kilometrů odploužím.
KOULI POTŘEBUJU!
AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ!
I DO OSTRAVY KVŮLI TOMU POJEDU!
